Mistrovství AUO v agility 2018

Stejně jako loni, i letos jsme se s Dájou vydaly do Ratenic, kde se každý rok tradičně pořádá MR australáků v agility. Letos vyšlo dokonce přímo na moje narozeniny 🙂

Den předem se jako vždy konal závod KCHBO Open, kterého jsem se účastnila jak s Dájou, tak i s teriérem (aby mu to nebylo líto). Zatímco s Dájou jsem v podstatě trénovala závodní parkury (takže jsme končili se třemi diskvalifikacemi za opravenou výdrž na zónách), s teriérem jsme se do toho opřeli a vedlo se mu báječně. V zkoušce jsme se sice diskli, ale v jumpingu doběhl na 3. místě a v agility open dokonce na místě 1. Celkově se v poháru KCHBO umístil na 2. místě 🙂 Druhý den už běhala jen Dája. Začínalo se běhy družstev, kde jsem nastoupila po boku Monči, která běhá s naší ségrou Gaty. Dále jsme byly v týmu s Eliškou a Briou a Péťou a Fly. No a protože máme všechny blue merle šílence, naše družstvo neslo název „Modrý čůzy“ 🙂 Dájence totiž doma už pomalu jinak než Čůzenko neříkáme 🙂

V jumpingu se povedlo doběhnout čistě Monče i Elišce, já s Dájou jsme běh nakonec dokončily, bohužel 2 shozené laťky a odmítačka těsně před koncem (ach ty moje nervy). Nicméně 3 běhy dokončené s touhle bilancí stačily na neuvěřitelné první průběžné místo. Což ovšem znamenalo, že jsme se dostaly do situace, kterou nikdo nenese dobře – ve finále agility jsme nastupovaly jako poslední a já s Dájou dokonce jako poslední v týmu. Modlila jsem se jen, aby holky přede mnou doběhly tři a nebylo rozhodování na nás. Zákon schválnosti je mrcha a samozřejmě se scénář opakoval, první dva týmy doběhly, třetí ne, Dája rozhodne… Už na druhé překážce jsme se málem diskly, ale nějakým zázrakem jsem Dájenku uřvala zpět. Nakonec z toho byl běh jen s chybou za nástupku na kladině a tím jsme našemu týmu pojistili vítězství. Dája se tak po boku ostatních stala mistrem v družstvech pro rok 2018 🙂

V jednotlivcích už mi docházela energie a začala se hodně ozývat záda, se kterými jsem delší dobu marodila. I tak jsme ale oba běhy doběhly, mnohdy mě Dája zachránila, protože jsem neběžela na 100% a i tak mě v tom nenechala. V jumpingu nás o první místo připravila shozená laťka na předposlední překážce, což zamrzí, ale přesto jsem byla ráda, že jsme doběhly. V agility by nakonec čas taktéž stačil na první místo, bohužel spadla 1 laťka v půlce parkuru. Celkově tedy v součtech 7. místo v jednotlivcích, ale s nejrychlejším časem. Třeba ty latěčky jednou vydrží nahoře, když je to potřeba 🙂 Nicméně na tu bídu, co to odpoledne bylo, jsem opravdu vděčná, že to Dája zvládla a zaběhly jsme. Dostala jsem úžasný narozeninový dárek. Díky Dájenko :-*

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy

Update :-)

Už dlouho jsme o sobě nedali vědět, více než rok 🙂 Naprosto to ale odpovídá tomu, jak hektické teď vše máme. Zkusím to trochu napravit.

Agility

V roce 2017 jsme s Dájou přestoupily do kategorie A2 a po pár měsících jsme složily potřebné zkoušky pro přestup. Do A3 jsme se vydaly v létě a první rok na šampiona už má úspěšně složený. Pilujeme teď tedy na závodech detaily a další zkoušky budeme moci skládat zas až od října 2018.

Bobík složil v dubnu 2017 první 2 zkoušky do A3, pak mě 10 měsíců napínal, aby v únoru 2018 složil během dvou dnů zbylé 3 🙂 Prostě teriér… Přestoupili jsme hned a už na třetích závodech složil první zkoušku pro šampiona – což se mi nikdy ani nesnilo. Jsem na něj opravdu neskutečně hrdá a považuju tohle za náš životní úspěch 🙂 Myslím, že překvapuje neustále a to nejenom mě.

Dogdancing

Bobík v roce 2017 složil zkoušky HtM1 a MD1 na výborně a tím pádem získal titul Master of Dogdancing 1. Je to prostě borec 🙂 Na dvojky se zatím nechystáme a možná si někdy střihneme nějaký ten závod, ale to se uvidí…

Dája složila HtM2 i F2 na VD (poslední zkoušky, co nám chybí) a kvůli štěkání na place se nám výborná prostě nedařila urvat. Daly jsme si pauzu a uvidíme, zda se ke zkouškám někdy vrátíme, abychom i toho MoD 2 dodělaly. Zatím to ale pro mě není priorita.

Naopak jsem se začala věnovat posuzování, prošla jsem hospitacemi a letos v květnu jsem získala licenci R1 pro posuzování zkoušek 1. stupně. Musím říct, že mě to opravdu baví a jsem ráda, že se mohu na dogdancing koukat i z druhé strany placu. Dává mi to hodně i jako závodníkovi.

Canicross

Tomuhle sportu jsme asi propadli aktuálně nejvíce hned vedle agility. Začala jsem sama hodně běhat a stal se ze mě nadšenec 🙂 Bohužel se to neobešlo bez zdravotních problémů, a tak mi letos už 2 závody utekli. Nicméně jsme se účastnili Jarního Votvíráku, 1. kola Nativia Challenge, v loňském roce dogbiatlonu všech kol (v Praze se nám povedlo krásné a smolné umístění 4. místo z cca 70ti závodnic) a Honu na Václava. Pokud vše půjde dobře, budeme se letos účastnit ještě posledního kola Nativie a na podzim dogbiatlonového seriálu. Láká mě i železný pes a Hard dog race, ale uvidíme, co na to moje záda řeknou 🙂 běhám s Dájenkou, ale pohrávám si s myšlenkou zapojit i Bobíka. Já mu prostě pokoj jen tak nedám 🙂

Dogfrisbee

Loni pouze jeden závod na BPD, bohužel neumím házet 🙂 Házíme si pro radost a letos se snad alespoň 1x někam zase podíváme, spíš to beru ale jako zpestření.

 

Krom tohohle bych ráda vyrazila i na nějaký dogtrekk, možná zkusíme zase někdy ovce a chci se vrátit i k obranám… Času je ale málo, a tak uvidíme, jaké budou příležitosti. Nejvíc si teď ve volném čase užíváme s Dájou výběhy na volno, vždycky se snažím doběhnout k nějaké nádrži nebo k řece, aby si mohla i zaplavat a snažíme se udržovat v dobré kondici.

Ohlédnutí za rokem 2016

V roce 2016 jsme se opravdu nenudili. Dáje se povedlo složit neuvěřitelných 11 zkoušek a vytancovala si titul MoD1. Bobík se znovu vrhnul na dogdancing, složil MD1 a už se pokouší o HtM1. V A2 už se blíží standardním postupkám, což byl doposud náš největší problém 🙂

Protože minulý rok byl pro nás velice úspěšný a bohatý na zážitky, vytvořila jsem krátké památeční video 🙂

Agility on and on

Poslední dobou to vypadá, jako bychom zanevřeli na naší hlavní aktivitu, kterou agility jsou, ale opak je pravdou 🙂

V průběhu roku jsem s Bobem jezdila poměrně často, snažila jsem se alespoň 2x do měsíce vyjet, aby měl možnost se srovnávat se závodním prostředím a přijmout ho pomalu jako to tréninkové. Myslím, že se nám to docela daří, i když jeho výkony nejsou jen vzestupné tendence a občas má výkyvy. Celkově se ale Bobíkův projev na parkuru mnohem zlepšil, dnes už můžu s jistotou říct, že ho agility baví! Sice není a nikdy nebude patřit mezi rychlejší psy, sice občas nějakou zónu skočí, protože prostě chce, ale má snahu běžet dopředu a co se týče nového handlingu a povelů, pochopil je velice rychle a myslím, že jsme se konečně začali chápat tak nějak vzájemně 🙂 Já vím, co ukazovat a co k tomu říkat a on má před každou skočkou poměrně jasný signál k tomu, co má udělat.

Mezi největší úspěchy z letošní sezóny určitě počítám super zaběhnuté běhy v Německu, kam jsme se vydali poprvé. Zajeli jsme do Weidenu, kde jsme se potkali i s Marinou a Rustym (tatínek Dáji) a Bobík si zde vyběhnul druhé místo ve zkoušce A2, bohužel ale kvůli skočenému áčku nebyla zkouška postupová, rychlost měl ale moc pěknou.

20160731_154903

rusty_daja_1

Moc hezky zaběhal i ve Ždírci, kde opět valil krásně dopředu, na postupovku to nestačilo, ale obecně jsem z něj měla skvělý pocit.

No a i když to tak na začátku léta nevypadalo, v září se nám přidal další do party a závodit začala i Dájenka 🙂 Nevěděla jsem, kdy vyběhneme, protože v létě jsme teprve začali učit zóny a slalom se dal dohromady až na táboře v září, ale nakonec to holčička pochopila vše velice rychle a už 24.9. stála na startu v A0 ve Ždírci a 28.9. jsme se účastnili poprvé v oficiální kategorii LA1 závodů v Mladé Boleslavi. Svou závodní kariéru začala Dájenka samozřejmě třemi diskvalifikacemi, ale ne její chybou, psovod prostě pořád nestíhá 😀 Vše jsme si ale vynahradili na druhých závodech v Rokycanech, kde po bouřlivém jumpingu, kdy jsem musela s Dájou odejít (trošku se nám splašila a začala bourat), vyběhala 2 postupové zkoušky do LA2. V obou bězích byla 1 chybka, jednou mou vinou a předčasnou radostí, shodila poslední laťku, po druhé shodila element na zdi, ale bylo to při těžkém točení a budiž jí to odpuštěno 🙂 V druhém běhu si dokonce odvezla 1. místo a já se poprvé v životě proběhla po parkuru se psem rychlostí vyšší než 5 m/s! A jo, je to opravdu mazec 😀

dajenka_la1 daja_skok daja_agi

Tančíme dál…

Přes léto jsme domyslely sestavy a dopilovaly cviky na další dvě dogdancingové zkoušky. Dája se tedy nyní může chlubit dalšími dvěmi výbornými, a to DwD2 a MD2. Jsme tak v půli cesty k master of dogdancing 2.

Bobík ale taky nelenil a složil zkoušku MD1 na výborně, navíc v Pet Center hale, kde je pro něj nejobtížnější prostředí. Chybí mu tak už jen HtM1, aby i on získal talířek Mastera 🙂

img_2563

14466273_1148203448599645_2044076767_o 14466377_1148198131933510_1352947928_o

Dája má Mastera!

Je to tak, moje úžasná holčička složila všechny 4 zkoušky na výborně a 24.4.2016 splnila podmínky pro titul MoD1 🙂 Jsem na ní moc pyšná.

Chyběla nám oprava F1 a vůbec poprvé jsem já i ona nastoupila na HtM1, obě zvládla jít hned za sebou a na výborně. A byla opravdu pozorná, neroztěkaná, moc se mi to líbilo.

P1900258

Bobík a Dája :-)